Šílený válečník Jack Churchill vnesl do druhé světové války středověk, Němce páral mečem a střílel lukem

Muž bez meče není řádně ozbrojen

 John Churchill byl tak trochu šílený asi už od narození. Narodil se v Hong Kongu jako nejstarší syn Aleca Flemminga Churchilla. Se slavnýmWinstonem Churchillem neměl nic společného, ale jednou mu stejné příjmení zachrání život. Vystudoval na Královské vojenské koleji v Sandhurstu.  Jakmile to šlo, nastoupil do armády, stejně jako jeho dva mladší bratři (Buster sloužil u námořního letectva, Tom byl důstojníkem u Manchesterského  pěšího regimentu).  

Jack si v armádě vydobyl pověst šílence mnohem dříve, než vůbec vypukla jakákoliv válka.  Byl výstřední, kašlal na šarže, v britské armádě byl naprostou anomálií. Na nástup si například jednou přinesl deštník, v noci hrál na dudy, takže nikdo v kasárnách nemohl zamhouřit oka. Procházelo mu to, protože na něm bylo vidět, že pro válku a armádu se doslova narodil. Přesto armádu na chvíli opustil, aby se protloukal jako novinář, příležitostný model, byl reprezentant Velké Británie v lukostřelbě, vyhrál několik soutěží ve hře na dudy. Žil na hraně a naplno a bůh ví, co by ještě dělal, kdyby nevypukla druhá světová válka.

Začátek největšího ozbrojeného konfliktu v dějinách Churchilla nesmírně potěšil. Ihned se vrátil do armády a než se nadál, už ustupoval společně s britským expedičním sborem před Němci bleskově dobývajícími Francii. Vše šlo pro Brity i Francouze špatně, ale ne pro Šíleného Jacka. Pořádal noční výpady na německé hlídky a obranná postavení. Právě v této době se odehrála ona scéna z počátku našeho vyprávění. Churchill si v bojích ve Francii připsal první doložený „kill“ lukem a šípem a získal také první Válečný kříž. Němci naprosto nechápali, proč jsou jejich hlídky rozsekané, jakoby se účastnily nějaké středověké bitvy. „Muž, který jde do boje bez meče, není řádně ozbrojen,“ říkával k tomu rád Churchill.

S Commandos nakopat fricům zadky

Jeden voják, byť jakkoliv schopný, nemůže rozhodnout celé tažení a tak se Churchill a celý Manchesterský regiment musel v Dunkirku nalodit a uprchnout z německého obklíčení. Boje ve Francii skončily, ale válka díkybohu pokračovala. Churchill se po návratu na ostrovy dozvěděl o nově vznikající jednotce zvané Commandos. Příliš netušil, co mají být Commandos vlastně zač, ale lákal ho leták slibující, že členové jednotky půjdou nakopat Němcům prdele. Brzy poznal, že udělal nanejvýš správné rozhodnutí. 

Operace Archery

Commandos měli v popisu práce obojživelné operace, výsadky z moře na německé základny. Udeřit, zničit a zmizet. První takovou akcí byla operace Archery, nájezd na důležité norské ostrovy Maaloy a Vagsoy. Němci tu provozovali několik továren, byl tu velký sklad rybího tuku, zásobníky paliva a telefonní ústředna a dělostřelecké baterie. To vše bránila početná německá posádka, která ovšem vůbec netušila, co se na ně valí. Jack se vylodil společně se svou rotou na ostrově Maaloy. Zatímco se brodil vlnami, hrál na dudy The March of the Cameron Man. Teprve až dohrál, začal házet granáty na nepřítele. Útok skončil naprostým úspěchem, Commandos za sebou nechali spoušť a odváželi stovku zajatých Němců. Pro Churchilla z toho bylo povýšení a druhý Válečný kříž.

Zajal 42 Němců…mečem

Další pořádná akce přišla až s operací Husky, tedy vylodění na Sicilii. I tady se vyznamenal při vylodění u německých dělostřeleckých baterií. Hlavní legrace, tedy z jeho pohledu, ale přišla až při vylodění u Salerna. Jeho Commandos No.2 dostali za úkol obsadit dělostřelecké postavení u vesnice Piegoletti. Němců bylo dvakrát tolik, co jeho mužů, ale Churchill jen prohlásil: "Seru na to". Uprostřed noci se jeho muži vyřítili s pokřikem Cooomaaandooos na Němce. Ti měli dojem, že na ně útočí snad celý britský invazní sbor a rychle se vzdali. Padesátka Britů zajala 136 Němců.

Churchillovi to však nestačilo. O několik dní později se jen s desátníkem Ruffellem vypravil zničit německé minometné pozice. Opět uprostřed noci našel nějakou německou hlídku. Zařval na ně„Hände Hoch“ namířil na ně svůj meč. Němci se vylekali a odhodili zbraně. Churchill pak se zajatými Němci obcházel jedno postavení za druhým. Zatímco zajatí skopčáci přemlouvali své druhy ve zbrani, Churchill se vynořil přímo před nimi s napřaženým mečem. Tento způsob vyjednávaní se ukázal velmi přesvědčivý a Jack zajal té noci 42 Němců včetně kompletní obsluhy minometu. Byl z toho Distinguished Cross a další zářez na pažbě.  

Poslední píseň na kótě 662

Z Itálie si Commandos měli odskočit do Jugoslávie, kde Titovi partyzáni sváděli tuhé boje s německými okupanty. Velení rozhodlo, že by se mělo napadnout několik ostrovů a vnést trochu zmatku do německých pozic. Churchill a jeho muži se měli vylodit na ostrově Brač. V noci 1. června 1944 vyrazil mohutný svaz z ostrova Vis k Brači. Kromě Commandos byli součástí operace také Američané se bateriemi horských houfnic a 26. Dalmatská divize složená z Titových partyzánů. Jenže na ostrově byla tou dobou velká část 118 divize německých horských myslivců.

Boje na Brači trvaly tři dny a byly nesmírně krvavé. Churchill byl samozřejmě po celou dobu v největším ohni, ale tentokrát ho štěstěna opustila. Třetí den bojů ho zastihl obklíčeného, bez munice a se třemi raněnými spolubojovníky na vrcholu kóty 662. Žádné „Hände Hoch“ se nekonalo. Jack si fatalisticky sedl na zem a před postupujícími Němci začal hrát na dudy truchlivou píseň Will ye no come back again? A Němci zůstali stát a zírali na toho šílence hrajícího na neznámý hudební nástroj, který ze všeho nejvíc připomínal obří měchy. Bůh ví, jak dlouho by tam takhle stáli, kdyby jeden z nich nehodil na skupinku granát. Ten Churchilla omráčil a hudební produkce skončila. 

Šlechetný kapitán Thuener

Churchill byl zajat a velmi rychle se o něj přihlásilo gestapo. Hitlerův rozkaz zněl jasně, jakýkoliv člen Commandos má být okamžitě popraven. Ale zajatci byli v držení jistého kapitána wehrmachtu Hanse Thuenera (podle některých pramenů se jmenoval Thornerr). Ten přišel oznámit Churchillovi, že ho má předat gestapu, ale pak dodal: „Jste voják stejně jako já. Odmítám, aby se s vámi zabývali tihle civilní řezníci. Nevím nic o tom, že bych dostal takový rozkaz.“Zachránil Churchillovi život a ten mu napsal na lístek: „Zacházel jste s námi dobře. Pokud se dostanete po válce do Anglie, zvu vás ke mně a mé ženě na večeři.“ Když chtěli Thuenera po válce zastřelit partyzáni, tenhle lístek mu zachránil život. 

Útěky ze zajetí

Život Churchilla byl sice na chvíli zachráněn, ale nevsadil by si na něj nejspíš ani on sám. Putoval do Bělehradu, Berlína a následně do Sachsenhausenu. Tam moc dobře věděli, s kým mají tu čest a na měsíc ho přikurtovali k podlaze. Zabít se ho báli, protože díky jeho jménu ho měli za příbuzného britského premiéra Winstona Churchilla. Takový VIP vězeň se mohl ještě hodit. Když ho Němci konečně nechali trochu volněji pohybovat, ihned se společně s jedním důstojníkem od RAF začal zabývat plány na útěk. Podařilo se jim vykopat tunel, kterým utekli z tábora a putovali několik dní směrem k Baltu. Chytli je až v Rostocku.

Mad Jack odmítl čekat, až jeho zajatecký tábor osvobodí postupující Spojenci a vydal se jim naproti. Na novodobě kolorovaném snímku příslušníci americké 14th Armored Division otevírají bránu tábora Stalag 13-C v německém městě Hammelburg.

Jako útěkáře je přesunuli do Niederdorfu v Rakousku. Jenže i odtud Jack uprchl, pravda až v dubnu 1945 na samém konci války. Osm dní bloudil po lesích, přešel Brennerský průsmyk, živil se pouze ovocem a zeleninou z místních sadů a polí. Pak konečně narazil na postupující Američany. Každý jiný by zřejmě konečně zamířil domů, do pohodlí domova. Jack byl ale z jiného těsta. S Němci byl konec, ale ještě tu byli přece Japonci!

Nebýt Amíků, válka mohla trvat ještě deset let

Churchillovi se přání splnilo. Poslali ho k No.3 Commandos v Indii. Jenže sotva se tam dostal, dopadly atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki. Japonsko se vzdalo a Churchill upadl to těžké deprese. „Nebýt těch zatracených Amíků, mohla válka trvat klidně ještě deset let!,“ proklínal vítězství. Válka definitivně skončila, Churchillovi se nesplnilo přání zemřít v bitvě a být pohřben v rakvi zahalené do Union Jacku. Nastal mír, dlouhý protivný mír.

Když se smějete, je menší šance, že vás lidé zastřelí

To nemohlo Churchillovi vyhovovat. Udělal si parašutistický kurz, svůj první seskok absolvoval na své čtyřicáté narozeniny. Nechal se přeložit doJeruzaléma s Highland Light Infantry. V osmačtyřicátém roce bylo v Palestině rušno, stejně tak, jako po celá desetiletí potom. Palestinští a židovští radikálové proti sobě vedli nesmlouvavé polovojenské teroristické boje.

Arabové napadli židovský lékařský konvoj směřující do jedné jeruzalémské nemocnice. Churchill dorazil na místo v obrněném voze Dingo uprostřed boje. Vylezl z něj a s úsměvem se procházel mezi auty, jakoby byl někde na procházce v parku. „Když se smějete, je menší šance, že vás lidé zastřelí,“ řekl k tomu. Následně přivolal rádiem dva obrněné Stagehoundy. Nabídl lékařům v konvoji, že je i jejich pacienty zkusí v obrněncích odvézt z obklíčeného konvoje. Lékaři ale odmítli a tvrdili, že je už brzy vysvobodí izraelská vojenská organizace Hagana. Neobjevil se však nikdo a Arabové odpálili u konvoje bombu, která zabila 77 lidí.  Později se podařilo Churchillovi evakuovat 700 lidí z nemocnice v Jeruzalémě.  

Válčil v Palestině několik let, než se vrátil definitivně na britské ostrovy. Kromě toho, že zde zastával různé velitelské funkce, surfoval a renovoval parníky, se kterými vozil lidi po Temži, byl blázen do radiem ovládaných modelů lodí. Až do konce svých dnů byl rád šokující a svérázný. Zemřel ve spánku v roce 1996.